Biočmuchalové
	Schůzka 5. listopadu, Stromovka. Ještě bezpečně za světla jsme vyrazili (vedoucí ON, jedenáct biočmuchalů a dvě slečny praktikantky) na první stanoviště discgolfu. Šlo jednak o to, zaházet si létajícím talířem, jednak zjistit na cedulích výchozích míst discgolfu čísla potřebná pro nalezení velké geokeše. Jenže děti házely nejen vpřed k "jamce", ale i zpět kamarádům, tu to ulétlo doprava, tu doleva... Děti si zapsaly do notýsků hledaná čísla ze čtyř stanovišť a pak už jsme toho nechali kvůli soumraku. Zapnuli jsme čelovky či ruční svítilny a vyrazili na jinou kešku, s názvem "Pionýrská dráha". Nejprve jsme vyluštili zašifrovamnou nápovědu a pak vyrazili podle mého mobilu. Jenže cestou okolo Bagru se z přítmí vynořila jiná světýlka, ozvalo se výskání a k naší skupině přiběhla tlupa malých dětiček s lampióny. Museli jsme prchnout nejvyšší rychlostí, abychom se od nich oddělili. Ale dětičky nakazily biočmuchaly výskáním. Ti se pak předváděli, kdo jak umí ječet. Konečně jsme dorazili ke kešce. Nápověda byla "dvojitý dub", ale ty tam byly dva a další dva trojité. Takže to chvíli trvalo, než byla krabička objevena. Do létacího talíře jsme vysypali poklady a děti měnily. Ani by se byly nezapsaly do logbuku. Jenže když jsme měli vyměněno a zapsáno, ukázalo se, že chybí víčko od kešky. Dlouho jsme je hledali ve svitu lampiček. Bylo hnědé. V hnědém spadaném listí. Včas jsme se vydali na cestu zpět, ovšem za opětovného výskání starších výtečníků. Některé děti měly prozíravě gumovky, jiné měly mokré nožičky. Ale doufám, že radost ze schůzky měly všechny.